Nesnáším dítě a přesto jedno budu mít

Ahoj, vždycky jsem nechtěla mít mimino a takový názor mě drží až do ted,ale od 14 let se věci radikálně změnily. Vždycky jsem si říkala pro a pro ti a tak jednou když jsem byla s partnerem 4 roky a milovaly jsme se tak jenom tak aby jsme zjistily jak jsem na tom jestli jsem zdrava a mužu mit děti tak jsme zasli k doktorovi,ten mi udělal testy a řekl mi že já normalní cestou neotěhotním. Jediná možnost by byla kdyby jsem šla na uměle oplodnění a ta uspěšnost by byla jen 11 % .

Muj nazor ??

Na jednu stranu jsem si říkala parada nemusim se zatěžovat s nějakou antikoncepcí za druhé jsem si řekla že kdybych otěhotněla tak z toho dítěte vyroste takovej parchant který nedoděla školu a začne fetovat. Je to špatný přísttup,ale radši to vidět nohama na zemi než všechno růžově ...myslím že všeci máte děti kolem sebe a mladistvé a známe jak se chovají.

Vztahy

Od té doby proběhlo pár vztahu,vždycky jsme spaly spolu bez ochrany a navic vždycky jsem dovolila aby se do mě udělal protože jsem věděla jak na tom jsem. Byla jsem s bejvalym 2 roky a nic a tak jsem si rekla že tomu zacnu verit že jsem jakoby neplodná a tak jsem to neřešila.

Co na muj nazor kamaradi a rodina že mam odpor k dětem?

Víte vždycky jsem měla odpor k dětem možná to je proto že jsem nevyrůstala doma uplně podle idealu že mam nějakej blok,prostě mě to příjde zbytečné,navic hodně času to dítě zabere a musela bych se mu věnovat ...a když vidim ty děti rozmazlený tak mě to přejde že by bylo hezke mit dítě ono je to fakt hezký jen na obrázku. Moje rodina mi řekla dělej jak myslíš je to tvuj nazor...ale říkáme ti do předu že mužeš ovlivnit vychovou dítěte jak se bude chovat nezapominej na to ale pokud ti to nic neříká mi to chápem nikdo tě nenutí. Kamaradky mi řekli že bych si měla zajít k psychiatrovi že není normální mít takovou nenávist a zášt k dítěti,vlastně že mi to nic neudělalo a ja se tak toho zproštuju. Že každá holka chce mit jednou miminko ale že třeba časem změním názor.

Názor jsem změnila rok 2016

V lednu kolem mě,moje kamaradky i známé čekaly miminko,ještě v lednu jsem si říkala díky bohu že já nejsem těhotná,no ale to jsem nevěděla co se má stát...začátkem ledna jsem chodila do nového zaměstnání,žádná hitparada 12h.směny a tak jsem byla rada že jsem byla užitečná. Začala jsem se měnit a ja nějak zvlášt jsem to neviděla,ale sestra ano ...ona chce s přítelem miminko už dlouho a už o tom ví všechno. Tak do mě hučela že si mam udělat test a já jsem byla taková nerozhodna že neni duvod protože doktor mi řekl že neotěhotním že mám nemocné vaječníky a že spermie by se normalně neuchytila,v té době jsem měla krátkou známost a přemyšlela jsem že s ním rozhodně nechci byt v tom. Tak pro klid jsem si koupila těhotenský test. A světe div se dvě čárky. Čuměla jsem jako opařená a to doslova sestra celá štastná bez sebe zatim co ja jsem byla jako skala ztuhla. No nebyla jsem štastná.

A co dál?

Hodně jsem přemýšlela,nevěděla jsem co mám dělat,mám 23 a dítě jsem nechtěla,navíc jsem si říkala že bych chtěla dítě kolem 30 roku. A přehodnotila jsem v jake jsem situaci,že normalně neotehotním a ted se to stalo,teď čekám miminko je to zázrak. Hned jsem běžela ke gynekologovi a ten mi to potvrdil . A proto že mi řekl že je to zázrak že jsem otěhotněla,že po druhé už by se to nemuselo stát. Tak mi doporučuje si to dítě nechat. Tak jsem si řekla že se třeba v těhotenství něco změní a že po porodu určitě. Tak jsem kontaktovala tatínka. Jenže nečekala jsem jeho reakci takovou...asi to znáte když jste oznamily tatinkoci že jste těhotná gratulaci pusu na tvář obejmutí a prostě z jeho strany jste viděly štěstí a říkaly jste si že to obohati ještě víc váš vztah. To jsem si myslela taky,ale ten můj tatinek mi řekl že je mladý že děcko nechce a že se semnou rozchází. Řekla jsem si to je vtip asi to se mi jen zdá. Omyl nezdal. I přesto všechno jsem si řekla že to dítě nechci,co budu dělat sama?

A tak jsem si řekla že si to dítě za každou cenu nechám,rodina,znamí a kamaradi při mě stojí a mám jejich podporu.

Já se s tím poperu,nebude to jednoduché ale já jsem silná a já to zvládnu,ted jsem ve 4 měsíci a docela se těším i když ohledně porodu mam panickou hrůzu,ale to je ještě daleko a každá maminka si s tím musí projít. A aspoň nebudu sama,budu mít pro koho žít i když jsem životem sklamána to malé mi dáva chuť do života. Budu pyšná svobodná matka že budu mít potomka,dám mu svou lásku a všechno ostatní co k tomu patří a nikdo mi do toho nebude kecat.

Každý nemá život jako z pohadky i tohle se stává,prostě je to osud co se má stát ...stane se... Měj te se hezky a klidně napiště koment,ráda si ho přečtu.